/24/7/2010/

Zkoušeli jsme kam až dojdem
Než nám nohy začnou krvácet
Nebyli jsme ani v půlce
Už se začli zase navracet
Zastavit se před odbočkou
Vybrat si ten správný směr
Nedívat se vpravo vlevo
Zapomenout co jsem chtěl

Když paměť je závaží co tíží
A mám stát s hlavou vzpřímenou
Na žádné dveře nejde klepat
Předem slyšet "Zavřeno!"
Vzdálení přátelé jsou tak blízko
A blízcí zas tak daleko
Občas pár slov prohodíme
Spíš aby se neřeklo

Kdysi učili jsme se pití
Dnes je to na transplantaci jater
Na divadle odpoledne v pátek
Rozeznávat vůni hladkých ňader
Nikdy jsme se nepotkali
Aspoň zdá se mi to častokrát
Z pěšáků jsou králové
A co chceš s tím jako dělat

A ty ptáš se o čem že je tohle
A co že je to vlastně za hru
Nedívej se takhle na mě
Už dávno se neorientuju
Pro tenhle svět jsem příliš mladý
Moc stár abych nemusel jej žít
A kdyby nás napadlo utéct
Dobře vím že není kam jít

Jak se tak noc chýlí k ránu
Pozdě - a je první probdělá
Možná tenkrát zničil jsem si pověst
Nezbývá než si novou udělat
A až za stovky let... Možná někdy
Zmoudříme a zas se sejdem
Dříve než se povraždíme
Snad se tomu zasmějem

Snad se tomu zasmějem
Snad se tomu zasmějem
Snad se tomu zasmějem...